Terasu vnímáme spíše jako zážitkovou atrakci než stavbu a pohyb tak trochu ve vzduchu a nad řekou za zážitek považujeme. Relativně jednoduchou ocelovou konstrukci je možné rychle složit a rozložit, skoro jako pouťový kolotoč. Mírně industriální nádech je malou vzpomínkou na kdysi průmyslový charakter této části města, kde se mezi řekou a městem vyráběly fezy. Vodu reflektuje motiv ráhnoví s lany. Střechu tvoří předepjatá textilní membrána evokující lodní plachty. Její povrch rozptyluje světlo a při podsvícení zajišťuje komfortní osvětlení. Při pohledu z druhého břehu září jako lampion a odráží se ve vodní hladině. Obecným záměrem bylo vytvořit atmosféru lodní paluby a lodní detail. Velká část dvorů a průjezdů mezi náměstím a řekou je ještě částečně užitková a nábřeží v centru okresního města tvoří paradoxně pouze vyšlapaná pěšina. Jejich restart je základním předpokladem pro vznik živého a fungujícího nábřeží. V tomto smyslu je terasa jeden z prvních kamínků do mozaiky. Boční schodiště a branky v oplocení tedy zajišťují nejen únik, ale i budoucí přístup z náběžní promenády.

Konstrukce terasy je v pravidelných intervalech podporována dvojicí šikmých sloupů tvořících příčné trojúhelníkové rámy. Jejich pootočení brání mostovka paluby, která funguje jako vodorovný příhradový nosník uložený na rozpětí celé délky terasy do krajních příčně tuhých konstrukcí. Jednu tvoří ocelová příhradovina a druhou železobetonová stěna. Střešní konstrukci tvoří sekundární systém vzpěr a táhel a předepjaté textilie s povlakem PTFE.