Zadáním investora byla změna užívání stavby na městský hotel s lůžkovou kapacitou převyšující jeden autobus, s restaurací a kavárnou. Podmínkou památkářů bylo zachování uličního průčelí a stávající výšky hřebene. Objekt byl po statické stránce v havarijním až polorozbořeném stavu.

Stísněné podmínky proluky v centrální zástavbě a křížení požadavků okolních účastníků předurčily stavbě charakter navenek nepozorovatelné dvorní novostavby. Dům nemá do veřejného prostoru žádnou novou fasádu, neexistuje místo, ze kterého by byla některá dvorní fasáda viditelná zcela. Jde o téměř čistokrevný dvorní hotel. Navržený objekt zcela kopíruje půdorys původní stavby ve tvaru písmene L a  výškově rovněž respektuje hladinu původní stavby. Je částečně podsklepen a má 4 nadzemní podlaží. V suterénu je technické zázemí – plynová kotelna a strojovna VZT, sanitární zázemí restaurace, sklady kuchyně, šatny personálu, vinný sklep. V přízemí je kuchyň vložená mezi restauraci a kavárnu. Zásobování kuchyně a hotelu je zajištěno z průjezdu a dvora společného se sousedním objektem. Hlavní vstup do hotelu je novými vraty ve staré uliční fasádě. Ve vyšších podlažích jsou umístěny v obou křídlech hotelové pokoje, které jsou orientovány do dvora. Vidět z většiny však je na kostelní věž a z některých i do krajiny za Pískem. Poslední podlaží tvoří část odcloněných pokojů – ubytování pro „firemní hosty“, konferenční místnost, fitnes a sauna. Fasády na hranicích pozemku se sousedními dvory jsou vyčleněny pro schodiště a chodby. Hotelová hala a hlavní schodiště jsou koncipovány jako lineární komunikace nořící se hluboko do proluky. Hotelové pokoje jsou přístupné z galerií otevřených do prostoru schodiště. Promenádní schody v soutěsce jsou navrženy pro volný pohyb prostorem. Kaskádovité prosklení komunikačních linií proluky umožňuje průnik denního světla až na její dno – tedy na úroveň přízemí a v nižší intenzitě i na schodiště suterénu. Neustálá proměnlivost intenzity světla v jednotlivých podlažích, pohyb stínů konstrukce na vnitřních stěnách nepřetržitě informují o venkovním počasí a čase. Nebylo-li možno obrátit dům vně, bylo možné obrátit jej dovnitř. Snahou bylo vytvořit moment nečekaného překvapení po vstupu do objektu s malou nenápadnou fasádou, stejný moment, jaký jsme zažili při našem prvním vstupu do starého promítacího sálu. 

Stavebně jde o kombinaci částečně monolitického a částečně zděného stěnového systému s železobetonovým skeletem a se zděným obvodovým pláštěm. Suterén je tvořen železobetonovou vanou z vodostavebního betonu. Hladina podzemní vody je zde v polovině výšky podzemního podlaží. Pro realizaci stavby v proluce bylo použito kotvených záporových stěn. Sousední objekt č.p. 125 byl zajištěn vrtanými piloty a mikrokotvami. Střecha objektu je na většině půdorysu plochá – jednoplášťová s krytinou z mechanicky kotvené PVC fólie. Většina oken objektu jsou eurookna,  zasklení komunikačního prostoru je z hliníkového fasádního systému. Všechny společenské prostory jsou napojeny na centrální klimatizaci s rekuperací. Odvětrání a případně chlazení chodeb je řešeno individuálně.