Hmota objektu je odsunuta do severní části pozemku, čímž se objekt v daném prostředí stává zcela autonomním. Měřítko navržené zástavby tak nekonkuruje klasickým hmotám okolních historických staveb. Celý koncept navíc usiluje o tvarovou opakovatelnost a jednoduchost, která se v dalších projektových fázích pozitivně odrazí v ekonomické bilanci projektu. Po prověření řady variant je finální hmota objektu navržena ve tvaru písmene Z, kterou tvoří dvě vzájemně posunutá polokřídla s hlavním schodištěm a vstupem umístěným do středu dispozice. Obě polokřídla jsou orientována rovnoběžně se severně navazující zástavbou a tím i s vrstevnicemi navazujícího svahu. Objekt se oproti navazující severní zástavbě nachází na výrazně vyvýšeném místě. V městském kontextu tak celý záměr dostavby fary na návrší dostává až rozměr „akropole“. Výškový průběh pozemku způsobuje převýšení přibližně poloviny patra, které je využito k vzájemnému výškovému posunu obou křídel ve středovém schodišti. Tvar objektu tak spolu s jeho výškovým umístěním vymezuje přímo uvnitř parcely další dílčí polohově i výškově segregované poloprivátní prostory.