Základní údaje

Stavba: Hotel Biograf Písek
Autor: Ing. arch. Zbyněk Skala
Zodpovědný projektant: Ing. arch. Zbyněk Skala
Statika: Statika, s.r.o., Praha, Ing. Emanuel Novák, Ing. Roman Balík
Vytápění: Ing. Pavel Míka
Elektro: Zdeněk Vosátko
Zdravotní instalace: Hubert Faber
Vzduchotechnika: Ing. Pavel Harant
Spolupráce: Martina Skořepová
Požárně bezpečnostní řešení: Emílie Lišková

Dům v centru Písku byl prvním stálým biografem ve městě, původní dům tvořil dříve spolu se sousedním domem jeden stavební objekt. Zadáním investora byla změna užívání stavby na městský hotel s lůžkovou kapacitou převyšující jeden autobus, s restaurací a kavárnou. Podmínkou památkářů bylo zachování uličního průčelí a stávající výšky hřebene. Stísněné podmínky proluky v centrální zástavbě a křížení požadavků okolních účastníků předurčily stavbě charakter navenek nepozorovatelné dvorní novostavby. Dům nemá do veřejného prostoru žádnou novou fasádu, neexistuje místo, ze kterého by byla některá dvorní fasáda viditelná zcela. Navržený objekt zcela kopíruje půdorys původní stavby ve tvaru písmene L a výškově rovněž respektuje hladinu původní stavby. Ve vyšších podlažích jsou umístěny v obou křídlech hotelové pokoje, které jsou orientovány do dvora, většina však poskytuje výhledy na kostelní věž a některé i do krajiny za Pískem. Fasády na hranicích se sousedními dvory jsou vyčleněny pro schodiště a chodby. Hotelová hala a hlavní schodiště jsou koncipovány jako lineární komunikace nořící se hluboko do proluky. Hotelové pokoje jsou přístupné z galerií otevřených do prostoru schodiště. Promenádní schody v soutěsce jsou navrženy pro volný pohyb prostorem. Kaskádovité prosklení komunikačních linií proluky umožňuje průnik denního světla až na její dno, tedy na úroveň přízemí a v nižší intenzitě až na schodiště suterénu. Neustálá proměnlivost intenzity světla v jednotlivých podlažích, pohyb stínů konstrukce na vnitřních stěnách nepřetržitě informují o venkovním počasí a čase. Nebylo-li možno obrátit dům vně, bylo možné obrátit jej dovnitř. Snahou bylo vytvořit moment nečekaného překvapení po vstupu do objektu s malou nenápadnou fasádou, stejný moment, jaký jsme zažili při našem prvním vstupu do starého promítacího sálu. Stavebně jde o kombinaci částečně monolitického a částečně zděného stěnového systému s železobetonovým skeletem a se zděným obvodovým pláštěm. Hladina podzemní vody je zde v polovině výšky podzemního podlaží. Pro realizaci stavby v proluce bylo použito kotvených záporových stěn. Sousední objekt č. p. 125 byl zajištěn vrtanými piloty a mikrokotvami. Střecha objektu je na většině půdorysu plochá – dvouplášťová s krytinou z mechanicky kotvené PVC-fólie. Většina oken objektu jsou eurookna, zasklení komunikačního prostoru je z hliníkového fasádního systému. Všechny společenské prostory jsou napojeny na centrální větrání s rekuperací. Odvětrání a případně chlazení chodeb je řešeno individuálně.