Ohniskem návrhu je monolitický žebrový strop tvořící zároveň novou plochou střechu se světíkem ve tvaru latinského kříže nad celou hlavní lodí kostela. Požár tedy paradoxně umožnil novodobou rehabilitaci původního záměru. Ornament a všechno nadbytečné bylo vyloučeno. Konstrukce zde dělá architekturu, která reguluje světlo a zahrává si se silným symbolem. Obytné a administrativní zázemí bylo rozšířeno a propojeno s exteriérem. Z garáže byla vytvořena klubovna s venkovní terasou. Původně uzavřená věž byla po vzoru Janákova kostela na Vinohradech odstrojena a dovnitř bylo vloženo točité schodiště. Parter s dlážděným předpolím a terasami oddělenými stříhaným živým plotem čeká na realizaci v dalších etapách.

Téměř nikdy nepovažujeme z důležité, co by rekonstrukci řekli památkáři, vždy se ale snažíme přemýšlet o tom, co by řekl původní autor a co by on sám udělal v naší situaci dnes se zcela jinými technickými prostředky. Uvědomujeme si určitou rozdílnost dobového myšlení a vzrušující propojení napříč časem. Nejedná se o napojení na formální stránku původního řešení, ale na atmosféru, kterou stavba a místo vyzařují, ačkoli jde možná více o atmosféru, kterou si představujeme a následně dotváříme my. Novou vrstvu, kterou jsme doplnili, vnímáme jako něco, co původní autoři mohli ve své době zamýšlet, ale ne realizovat. Rekonstrukce stavby je i rekonstrukcí našich myšlenkových hodnot. Architekturu zde zpětně vnímáme více jako řemeslo, méně jako umění. Na kostel se vybíralo ve sbírce, peněz tedy nebylo nikdy na marnění. Vrstvení je symbolem pomíjivostí – toho co shořelo, ale i toho, co jsme doplnili my.

Otevření obnoveného kostela proběhlo 28.9.2016. Výkresy a původní text jsou v rubrice projekty. Dále také na Youtube.